Možná už se vám to také stalo – řekli jste si, že se zkusíte pustit do čínštiny. Jenže… do jaké vlastně? Je lepší učit se tu mandarínskou? Tradiční? Zjednodušenou? Liší se moc? Nebo je to celé nějak úplně jinak? Sice v celém tomhle názvosloví panuje zmatek, ale není to tak složité, jak by se mohlo zdát. Nejprve si musíme ujasnit, jestli se bavíme o psaném nebo mluveném jazyce. 

 

PÍSMO

Čínština se nepíše latinkou, tedy hláskovým písmem, ale znaky – ano, těmi “obrázky”, “hieroglyfy”, “klikyháky” a “rozsypaným čajem”. My se dnes ovšem budeme bavit především o mluveném jazyce – a tím nám odpadají hned dva termíny: zjednodušená a tradiční. Tedy ještě lépe: zjednodušené a tradiční znaky.

 

 

Jde, laicky řečeno, o dva hlavní fonty jednoho a téhož písma. Ke zjednodušení došlo v 50. letech 20. století za účelem zvýšení gramotnosti obyvatel Číny. A posléze si vlády jednotlivých zemí zvolily, jaký z fontů bude oficiálně používán.

 

Čínské znaky si ostatně pro zápis svého jazyka vybraly i státy, v nichž se čínsky ani nemluví. Tak třeba japonština si čínské znaky oblíbila natolik, že je používá ke svému zápisu v obměněné podobě dodnes – a to i přesto, že k tomu vlastně nejsou příliš vhodné. Znaky používala rovněž korejština, ale postupem času si Korejci vytvořili vlastní písmo – hangul – a čínských znaků se zbavují. Stále se s nimi ale setkáte ještě například v chrámech a dalších historických budovách. A do třetice všeho dobrého tu máme Vietnam. Vietnamci se čínských znaků po tisíci letech používání zbavili na začátku 20. století a dnes používají latinku rozšířenou o další diakritická znaménka (takové “ňufíky”, jak říkával jeden můj student).

 

 

Než znaky opustíme docela, můžeme nabídnout ještě malou ukázku:

 

 

Zjednodušené znaky se používají v ČLR a Singapuru. S tradičními znaky se setkáme nejčastěji zas na Taiwanu, v Hongkongu a Macau. Jak vidíte, některé znaky jsou v obou sadách úplně stejné (zeleně), jiné se liší jen trošičku (oranžově) a další vypadají úplně jinak (červeně)… O tom – a vůbec o tom, jestli to je nebo není rozsypaný čaj – ale v jiném článku.

 

MLUVENÝ JAZYK

Ale co ta kantonština, taiwanština a mandarínština?

Velmi zjednodušeně řečeno jde o různé jazyky. Pojďme se na ně postupně podívat a vysvětlit si, v čem spočívají jejich hlavní odlišnosti.

 

Kantonština

Kantonština, čínsky guǎngdōng huà 广东话  je jazyk, oficiálně tedy pouze dialekt, jímž se mluví v jižní Číně. Označení jí dalo město Kanton, hlavní město provincie Guǎngdōng 广东. Je součástí větší dialektické skupiny Yue (čínsky 粤语 yuè yǔ ) a její mluvčí se nacházejí po celé provincii Guǎngdōng. Patří sem i hongkongský a macauský dialekt. A máte rádi filmy s Jackie Chanem? Pak vězte, že v nich mluví většinou právě kantonštinou.

 

Taiwanština

S pojmem taiwanština je to trochu složitější. Do stejnojmenného pytle je často naházeno:

 

A) jakýkoli text zapsaný v čínských tradičních znacích

B) různé dialekty a jazyky na ostrově Taiwan

C) úřední jazyk Čínské republiky na Taiwanu

 

A) Co se týče prvního označení, tak my teď už víme, že musíme rozlišovat mezi písmem a mluveným jazykem. Jestli poukazujeme na tradiční znaky, pak se nejedná o jazyk, ale o typ či font písma. Různé weby nabízejí možnost přepnout své zobrazení do tradiční čínštiny, neboli Traditional Chinese, ve znacích fán tǐ zì 繁体字. Vězte tedy, že nepřepínáte mezi jazyky, ale vlastně jen mezi fonty. Je samozřejmě nutné dodat, že tradičními znaky se zapisuje nejčastěji tchajwanská nebo hongkongská verze standardní čínštiny, ale klidně se jimi může zapsat i echt pekingský dialekt. 

 

B) Jako taiwanština jsou také označovány jazyky na ostrově Taiwan, nejčastěji čínské dialekty ze skupiny Min mǐn nán huà 闽南话 nebo ze skupiny Hakka kè jiā huà 客家话. Jedná se o dvě ze sedmi velkých dialektických skupin, které se rozkládají na území ČLR a Taiwanu. Mezi další patří už zmiňované jazyky Yue, pod které řadíme např. kantonštinu. Dále jsou to dialekty Wu, z nichž je nejznámější šanghajský dialekt. Patří sem taky méně známé dialekty Xiang a Gan… a již zmiňované severní dialekty. Narozdíl od dialektů v Evropě se místy jedná o tak velké rozdíly, že v evropských poměrech by se dalo mluvit už o jednotlivých jazycích.

 

Jako taiwanština jsou také často označovány jazyky a dialekty původních obyvatel ostrova Taiwan z austronéské jazykové rodiny, tedy jazyky zcela nepříbuzné s jakoukoliv variantou čínštiny.

 

C) Jako taiwanština je taky často nazýván úřední jazyk Čínské republiky na ostrově Taiwan, překládaný jako “národní jazyk” guóyǔ 国语. Tenhle pojem si zapamatujte, vrátíme se k němu blíže za chvíli.

 

 

Mandarínština

Posledním, ale nejspíš největším nešvarem je pojem mandarínština. Osobně bych tohle slovo v češtině radši vůbec nepoužíval, protože, jak ostatně za chvíli uvidíte, může být značně matoucí.

 

Co všechno to tedy může být? 

 

Nejstarším významem je označení pro jazyky používané čínskými úředníky za období císařství. K tomu se ještě vrátíme. Dále se jedná o moderní lingvistický pojem pro severní dialektickou skupinu v rámci větve sinitských neboli čínských jazyků. Ale nejčastěji se tím myslí moderní standardní čínština, což je oficiální jazyk ČLR a to včetně Hongkongu a Macaa, dále na Taiwanu, v Singapuru a také v mezinárodních organizacích jako je OSN a ASEAN… Vidíte? Není to s tou mandarínštinou tak jednoduché! Ale nebojte, hned si v tom uděláme pořádek. 

 

V první řadě je potřeba říct, že se jedná o doslovný překlad anglického spojení Mandarin Chinese, tedy dosl. mandarínská čínština. Obojí souvisí se slovem mandarín. Tohle slovo pochází z portugalského mandarim, které Portugalci převzali z malajského manteri, a to zase má původ v sanskrtském slově mantrin, což znamená “ministr” nebo “radní”. 

 

 

Mandarínština tedy původně bylo označení pro jazyk používaný čínskými císařskými úředníky, tzv. mandaríny. V čínštině se používá pojem guānhuà 官话, složené z 官 guān, “úředník”, a 话 huà, “řeč”. Byl to tedy jazyk úředníků. Jak ale takový jazyk zněl?

 

 

Většina úředníků sídlila v hlavním městě říše, kterým je sice nejpozději už od 13. století Peking, ale v dlouhé čínské historii bylo mnoho hlavních měst. Mezi nejznámější patří např. Nanking, Luoyang, Xi’an nebo Kaifeng. Společným jazykem při úředním jednání tedy vždy byl jazyk toho města, ve kterém zrovna sídlila vláda. 

 

Mandarínština tak neměla po dlouhou dobu jednotnou podobu. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že většina z těchto historických hlavních měst ležela na severu. Nebude tedy překvapením, že jazyky všech těchto měst si byly a jsou  do jisté míry navzájem srozumitelné.

 

Mohli bychom to přirovnat k rozdílům mezi jednotlivými slovanskými jazyky. A proto jsou jazyky z těchto oblastí často řazeny do jedné dialektální skupiny zvaná severočínská. Čínsky se tato skupina nazývá buď běifāng fāngyán 北方方言, tedy “severní dialekty”, nebo právě na základě historické souvislosti s hlavními městy jako guānhuà 官话, “jazyky mandarínů”. Už to začíná dávat trochu víc smysl?

 

Pro jistotu ještě jednou: jako mandarínština se označovaly historické dialekty, které se v té které dané době používaly na císařském dvoře. Tyhle dialekty se ale měnily podle toho, kde zrovna vláda sídlila. Dále je to pojmenování pro skupinu dialektů, která se rozprostírá napříč celou Čínou. Nejčastěji se ovšem jedná o anglismus označující Moderní standardní čínštinu. 

 

Určitě si už říkáte: a co že je to ta moderní standardní čínština?

 

V rámci sjednocování země začaly ve 20. století různé čínské vlády pracovat na jednom standardu oficiálního státního jazyka. Vzpomínáte na pojem guóyǔ neboli “národní jazyk”? To je právě výsledek tohohle snažení. V Malajsii a Singapuru se mu říká huáyǔ 华语, doslova “čínský jazyk” a v ČLR se tenhle národní jazyk zase nazývá pǔtōnghuà 普通话, neboli “obecně srozumitelná řeč”. Oficiálně ovšem nese název xiàndài biāozhǔn hànyǔ现代标准汉语, tedy “moderní standardní čínština”. I přesto, že se teoreticky jedná o jeden a ten samý jazyk, má v každé zemi moderní standardní čínština svoje drobná specifika jak ve slovní zásobě a gramatice, tak především ve výslovnosti. 

 

 

A tím se vracíme na samý začátek našeho povídání. Rozhodnete-li se pro studium čínštiny a nebudete nijak specifikovat, budete se s největší pravděpodobností učit právě tuhle standardní čínštinu. A kdo ví – třeba se do ní pustíte právě s námi 🙂