Čínské znakové písmo je jedno z nejstarších typů písma na světě. Dodnes nepřestává fascinovat nejen západní milovníky asijské kultury, ale i samotné uživatele tohoto písma v Číně, na Taiwanu, v Japonsku, v Koreji a ve Vietnamu. Velmi často je oceňováno především pro své estetické vlastnosti, obzvláště pak v kaligrafické podobě. Taky jste vždycky chtěli umět psát toto neobvyklé písmo? Zjímavá vás, jaká pravidla platí při psaní každého znaku? Tak to čtete správný článek! A pokud by se vám nechtělo číst, můžete se podívat na video verzi tohoto článku na našem YouTube kanále Asiapond: Jak ručně psát čínské znaky (DÍL 1) – základní tahy

Pravidla psaní

Existují vlastně pevně daná pravidla pro psaní čínských znaků? Nebo se ten obrázek prostě vždycky nějak překreslí a je to? Tak předně, čínské písmo, stejně jako ostatní písma, píšeme a ne kreslíme. Ale zpět k původní otázce: ano, čínský znak si každý může napsat, jak chce, ovšem stejně jako nás ve škole učili písmenka abecedy psát jednotným vzorovým způsobem, tak i pro čínské znaky platí podobná pravidla. A je dobré se těchto pravidel držet – většina Číňanů totiž nepíše jako podle slabikáře, ale jednotlivé tahy propojují a navazují, podobně jako když píšeme rychle latinku.

Pro lepší pochopení pravidel ručního psaní znaků je potřeba si uvědomit, že se znaky skládají z tzv. tahů, čínsky 笔画 bǐhuà. Toto úzce souvisí s kaligrafickým stylem zvaným 楷书 kǎishū, neboli vzorovým písmem. Tento dnes standardní styl čínského písma najdeme v novinách, televizi a dalších médiích a jeho počátky se datují do dynastie západní Han, tedy do 3. století př. n. l. 

Jednotlivé tahy znaků mají přesně definovaný tvar, směr a pořadí, ve kterém by měly být napsány. Běžně se uvádí těchto 6 základních typů tahů a jedna modifikace, přičemž každý tah má v čínské tradici svůj název:

1. 橫 héng – tah vodorovný (zleva)

2. 豎 shù – tah svislý (zeshora)

3. 撇 piě – tah seshora doleva dolů

4. 捺 nà – tah seshora doprava dolů

5. 提 tí – tah zleva doprava nahoru

6. 點 diǎn – tah bodový

Často se uvádí ještě tah 鉤 gōu, neboli hák. Jedná se ovšem spíš o jakousi modifikaci či přídavný prvek, protože prakticky se může vyskytovat u všech základních tahů s výjimkou tahu tí (tedy tah zleva doprava nahoru) a bodového tahu diǎn.

Teorie praví, že všechny čínské znaky se vlastně skládají jen z těchto tahů. Teď si ale možná říkáte: moment, jak mohou být ty desítky tisíce znaků složeny jen z kombinací těchto šesti tahů? Trik spočívá v tom, že tahy můžeme navzájem pospojovat a navázat! Uveďme si jeden příklad za všechny: 

U tohoto znaky se v druhém tahu kombinují tah svislý, vodorovný, zeshora doleva dolů a hák. Dejte si ale při psaní pozor, jedná se o jeden tah, takže ho musíte napsat najednou bez zastavení (viz 3. tah). Upřímně, i když je to znak velmi jednoduchý, naučit se ho napsat v jakžtakž přijatelné podobě může trvat roky! A teď už k obecným pravidlům pro správné pořadí tahů. 

Obecná pravidla pořadí tahů

Přesto, že znaků je poměrně hodně, lze se obecně řídit deseti základními pravidly. (Malá zajímavost, pravidlo 1 a 2 platí nejen pro jednotlivé tahy, ale obecně i pro pořadí tahů jednotlivých komponentů v rámci většiny znaků).

1. Píše se zeshora dolů (např. 川)
2. Píše se zleva doprava (např. 三) 
3. Kříží–li se svislý tah kolmo s vodorovným tahem, píše se nejdřív tah vodorovný (např. 十)
4. Kříží–li se tah piě a tah nà, píše se nejdřív tah piě (např. 大)
5. Píše se nejdřív vnějšek a potom teprve vnitřek (např. 同, 问)
6. U souměrných znaků se nejdříve píše střed a potom strany (např. 小, 永)
7. Bodový tah vpravo nahoře a uvnitř znaku se zpravidla píše nakonec  (např. 我 玉 太)
8. U znaků s komponentem ve tvaru ohrada se nejdříve píše ohrada bez uzavření, posléze vnitřek a uzavření až nakonec (např. 四, 由)
9. Komponenty 辶 a 廴 se píšou vždy nakonec (např. 这, 建)
10. U složek typu 阝a卩 se píše nejprve horní tah vpravo, posléze svislý. (např. 队, 节)

Jak je vidět, poslední tři pravidla už pomalu přechází ke konkrétním komponentům. Takto bychom mohli vysledovat ještě další pravidelnosti i u mnoha jiných komponentů. Časem díky kombinaci těchto pravidel a zkušeností s jednotlivými komponenty budete schopni pořadí tahů každého nového znaku docela s jistotou odhadnout! Ale i tak začátku doporučuju si správné pořadí tahů každého nového znaku vždy raději ověřit.  Dá se tak učinit např. na těchto stránkách http://gooo.free.fr/animCJK/all.php nebo https://www.archchinese.com/. V mobilu je možné použít např. aplikaci Chinese stroke order (iOS | Andorid, obojí zdarma) nebo klasické Pleco (přídavný modul za 129 Kč).

Proč dodržovat pořadí tahů?

Možná si teď říkáte, jestli tato pravidla všichni pak dodržují. Vždyť písmena z naší abecedy si každý člověk taky píše, jak je zvyklý, a každý máme jiné písmo. Ano, i rukopisy čínských znaků, ať už samotných Číňanů nebo studentů čínštiny, jsou jedinečné, ovšem narozdíl od písmen latinky se u čínských znaků předepsané pořadí tahů dodržuje téměř na 100 %. Je zde pro to několik pádných důvodů.

Zaprvé, naučené pořadí tahů vám pomůže zapamatovat si podobu každého znaku. Pokud si na začátku dáte tu práci a každý nový znak se naučíte psát v předepsaném pořadí tahů, určitě toho pak nebudete litovat. Ne nadarmo se doporučuje si každý nový znak za sebou napsat aspoň 20x. Proč?

Určitě se vám už někdy stalo, že třeba po dvou týdnech dovolené jste usedli k počítači a zjistili jste, že si náhle nemůžete vzpomenout na přihlašovací heslo. Taky se vám ale stalo, že když jste si pak položili ruce na klávesnici, prsty se po chvilce samy rozjely a heslo jste bezmyšlenkovitě napsali správně? Za to můžeme děkovat tzv. svalové paměti. A přesně ta vám pomůže si i aktivně zapamatovat tisíce čínských znaků (to znamená opravdu je umět z hlavy napsat).

Druhým důvodem je prostý fakt, že při rychlém napsání znaku pak velmi často jednotlivé tahy spolu splynou. A pokud znáte obecná pravidla pro pořadí tahů, pak máte o dost větší šanci daný znak rozluštit. Níže můžete vidět příklad – nalevo je znak napsán tah po tahu, napravo pak můžete vidět ten samý znak napsaný zrychleně. 

TIP: Pokud jste si již svým rukopisem ve standardní podobě jistí a chtěli byste se pokusit napodobit zrychlenou podobu, můžete si vyhledat příklady takových znaků v Google obrázkách pomocí “kouzelné” formule X字行书 (tedy znak X v kurzivním písmu xíngshū) nebo X字手写 (čili ruční psaní znaku X).

Estetické rady

Na závěr si povězme ještě několik tipů, které vám pomůžou v napodobování čínského rukopisu.

1. Každý znak by měl být stejně vysoký i široký nehledě na počtu tahů.

Srovnejte níže uvedené znaky. První znak má jeden tah a poslední tahů dvacet devět. I přesto mají v rámci jednoho řádku stejnou výšku a šířku. Každý se totiž musí vejít do tzv. grafického pole, který má tvar čtverce. Velikost jednotlivých tahů a komponentů tedy musíme přizpůsobit zvolené velikosti grafického pole, neboli velikosti písma v daném textu.

2. Svislé tahy ve znacích pište kolmo a ty vodorovné pište vždy lehce stoupavě.

Stejně jako u latinky je i ideálem krásy psacího písma psát písmenka lehce skloněná doprava, u čínského písma by zas ideálně měly vodorovné tahy lehce stoupat. Naopak svislé tahy pište vždy co nejvíc kolmo. Svislé tahy tedy opravdu svisle :–)

3. Vodorovné tahy pište vůči sobě rovnoběžně.

Toto pravidlo volně navazuje na předchozí. Při snaze o mírný náklon vodorovných tahů si dejte pozor, aby vodorovné tahy byly vůči sobě rovnoběžné, tedy aby měly stejný sklon. Dobře je to vidět na níže uvedeném znaku 三. Samozřejmě se jedná opět o jakýsi ideál, který nevyjde vždy na 100 %, čehož si určitě všimnete u mnoha rychleji napsaných znaků. Je to často dáno spojováním po sobě jdoucích tahů dohromady. Ovšem platí, že k ideálu bychom se měli stále snažit přibližovat!

4. Pravoúhlé prvky ve znacích pište zaobleně.

Vlivem psaní štětcem se v současné podobě znaků hojně vyskytují pravoúhlé části. Uveďme si jeden příklad za všechny v podobě znaku 口:

U tištěné podoby vidíme, že vodorovné a svislé tahy jsou vůči sobě v pravém úhlu. Bylo by ovšem nepraktické se o takovou přesnost pokoušet i při ručním psaní. Zdržovalo by to a bylo by to pro ruku nepřirozené. Ideálem ručně napsaných znaků je tato místa psát spíše zaobleně. Představte si, že tah je stopa jedoucího auta, který taky na odbočení musí udělat oblouk spíše než náhlé otočení se o 90°.
Platí to opravdu u všech pravoúhlých prvků.

5. Tahy je lepší nedotáhnout než přetáhnout.

Stejně jako se striktně nesnažíme o pravoúhlost, není třeba snažit se navázat další tah přesně tam, kde skončil předchozí. Zaprvé, je to opět pro nedokonalou lidskou ruku nepřirozené. Zadruhé, snaha o takovou přesnost by nás při psaní značně zpomalovala. A zatřetí, hrozí nechtěné překřížení s jiným tahem, což  může u některých znaků vést k významovému rozdílu, jako například u těchto znaků: