Brouzdáte na našich stránkách – a to znamená, že vás čínština už nějakým způsobem zaujala a pravděpodobně o ní něco víte. Zároveň ale možná pořád váháte, jestli to bude pro vás to pravé. A do toho má nejspíš každý, komu o svém nápadu povíte, aspoň jednu vtipnou poznámku, která na vtipnosti ztrácí s počtem opakování. Až ztratíte chuť pořád dokola vysvětlovat, jak se to s tou čínštinou vlastně má, může vám pomoci naše následující patero:

1) “Musíš umět zpívat, lidi, co nemají hudební sluch, se čínsky nenaučí.”

Myslíte, že 1,4 miliardy obyvatel Číny se pyšní dokonalým hudebním sluchem? Tóny, kvůli kterým tahle fáma vznikla, jsou sice nedílnou a velmi typickou součástí tohoto jazyka, ale zároveň vás můžeme uklidnit – je jich pouze pět, a navíc už je všechny umíte vyslovit i rozpoznat, jen si to možná ještě neuvědomujete. I v češtině tóny běžně používáme, nemluvíme jako roboti. Nepomáhají nám však určit význam, dodávají našim slovům “pouze” intonaci a důraz.

2) “Ten rozsypaný čaj se nikdy nenaučíš…”

Ach ano, rozsypaný čaj, rýže, klikyháky, obrázky… Jenomže čínské znaky vůbec nejsou rozsypaný čaj (víc ostatně v našem videu a dalším článku), ale vcelku logická soustava, která vám ve výsledku s učením pomůže. Z drtivé části se nejedná o obrázky, piktogramy ani nic jiného. Co znak, to slabika (až na malou výjimku), a v každém znaku se většinou spojují dvě složky – výslovnostní a významová. Zpočátku sice může trvat, než si na poněkud odlišný systém zvyknete, ale nakonec si ho oblíbí snad každý. Kdyby nic, znaky jsou přece tak krásné!

3) “Máš už koupený štětec?”

Jakkoli absurdně to může znít, i tohle je častá reakce na prohlášení, že se budete učit čínsky. Štětec sice samozřejmě zakoupit můžete, kaligrafie je bohulibá činnost, nicméně pro běžný zápis znaků ho rozhodně neupotřebíte. Dříve se sice v Číně psalo štětcem, navíc zeshora dolů a zleva doprava, dnes už ale píšeme čínské znaky zcela obyčejně zleva doprava a ještě navíc obyčejnou propiskou nebo tužkou. Nebo voskovkou, zkrátka čím libo. Ačkoliv ano, je pravda, že s gelovým nebo kuličkovým perem to jde ještě lépe.

4) “Čínština nemá gramatiku.”

I tady musíme říct “ne”. Čínština gramatiku má, byť funguje častokrát trochu jinak, než na co jsme zvyklí třeba u evropských jazyků. S hlavním nástrojem gramatiky čínštiny, pořadím slov ve větě, se seznámíte už nejspíš v první lekci (třeba v rámci našeho úvodního kurzu Seznamte se, čínština). Dalším nástrojem jsou speciální gramatická slova, například tázací částice 吗 ma. Rozhodně ale nelze házet kolem sebe slovíčky bez ladu a skladu. Gramatiku, neboli pravidla pro vztahy mezi slovy ve větě, z principu každý jazyk mít musí, jinak by to jazyk ani nebyl.

5) “Když nebudeš žít v Číně, čínsky se stejně nenaučíš.”

Nebudeme vám lhát: pobyt v Číně bezpochyby celý proces může urychlit. Ovšem také nemusí; známe mnoho lidí, kteří v Číně žijí desítky let, a nejsou schopni čínsky objednat ani limču v restauraci. Jako u každého jazyka, i u čínštiny hraje obrovskou roli vaše odhodlání a čas, který jste studiu ochotni věnovat. Budeme–li zcela upřímní, nemá cenu očekávat, že pokud se čínštině budete věnovat šedesát minut týdně (nejčastější volba), naučíte se do roka zcela plynule mluvit. My uděláme všechno, co bude v našich silách – poskytneme vám materiály, naše know–how, náš čas. Tu hlavní práci – a to vám přizná málokdo – musíte nakonec vždycky odvést vy sami. Věřte nám ale, že to za to rozhodně stojí. Jakmile jednou poznáte a pochopíte krásu čínštiny, už u ní navždy zůstanete! 🙂